Před policejní budovou na Kungsholmské ulici stály dvě osoby, které si nic na světě nepřály toužebněji, než aby stály někde úplně jinde. Obě měly policejní čepici a kožený kabát s pozlacenými knoflíky, závěsník přes prsa a u opasku pistoli a obušek. Jmenovaly se Kristiansson a Kvant.
Přišla k nim elegantní starší dáma a oslovila je:
"Promiňte, jak se dostanu na Hjärnovu ulici?"
"To já nevím," odpověděl Kvant."Zeptejte se strážníka. Tamhle jeden stojí."
Dáma se na něho zkoprněle podívala.
"My tu jaksi nejsme doma," zachraňoval situaci Kristiansson.
Dáma na ně civěla, ještě když stoupali po schodech ke vchodu do budovy.
"Co myslíš, že nám budou chtít?" zeptal se Kristiansson poněkud nervózně.
"No přece svědectví," řekl Kvant."Byli jsme tam první."
"To jo," řekl Kristiansson."To je jasný, ale..."
"Žádný ale a honem do výtahu!"